Historie společnosti
Ten umí to a ten zas tohle…
zpíval Jan Werich, který své kumštýřské řemeslo opravdu znal. Steinhauserovi to s masem umí. Po generace - doloženě od roku 1790. Dost dlouhá doba! Zavazuje nás ke kvalitě výrobků a služeb.
Jméno Steinhauser bylo v našem okolí vždy spojeno s čerstvým masem, voňavými uzeninami a úsměvem za pultem. Dnešní značka Steinhauser stojí na našich tradičních základech, je symbolem moderní masné výroby, podniku vlastnícího nejen všechny potřebné národní a mezinárodní certifikáty, ale i statut školicího střediska pro české a evropské veterinární hygieniky. Každodenním standardem je vysoká péče o kvalitu výrobků, hygiena a pořádek v provozu.
Zajímá vás původ několika plátů zabalené šunky? Dohledáme nejen, kdo je vyráběl, ale i jak a z čeho. Vyžadujeme, aby se každý pod svoji práci podepsal. Aby byl na svoji práci hrdý, abychom své výrobky mohli s chutí posnídat i podělit se s vnuky.
Naši historii nám připomínají fotografie a obrazy našich předků. Jistě by byli na současnou firmu Steinhauser hrdí. Jejich pohled nás denně zavazuje!
Z Nového Města do Deblína a Tišnova Ladislav Steinhauser (1907-1969) byl řezník a samostatně začal podnikal s manželkou Annou od roku 1931 v Deblíně nedaleko Tišnova. Zbudoval zde za pomoci strýce Roberta Slováka prodejnu s malou porážkou a výrobou uzenin (legitimace). Byl v pořadí pátým řezníkem ve vesnici. Přesto se zde rychle prosadil a začal zásobovat masem a výrobky i okolí. Jeho syn Ladislav (1928-2004) již jako malý chlapec rozvážel maso na vozíčku taženém psy, později pořídili první auto. V roce 1950 byla firma vyvlastněna, prodejna převzata družstvem Jednota a masná výroba zavřena. Dědeček dále pracoval jako skladník, babička jako dělnice. V roce 1968 se oba vrátili do své prodejny v jejímž domě celý život bydleli. Dědeček však v roce 1969 nečekaně zemřel. Babička ještě sama prodejnu vedla až do svých sedmdesáti let.Táta pracoval jako učitel na odborném učilišti Masného průmyslu v Brně, výrobní náměstek a nakonec do roku 1988 ředitel Jihomoravského průmyslu masného v Brně.
Ladislav Steinhauser (1954) pracoval jako asistent Katedry hygieny a technologie masa Vysoké školy veterinární v Brně. V roce 1990 založil Vydavatelství potravinářské literatury Last a v dubnu 1991 pronajal tišnovské sanitní jatky. Spolu s tátou zahájili rekonstrukce objektu a výstavbu masné výroby.
V říjnu 2014 předal řízení firmy synovi Ing. Ladislavu Steinhauserovi.
Jméno Steinhauser bylo v našem okolí vždy spojeno s čerstvým masem, voňavými uzeninami a úsměvem za pultem. Dnešní značka Steinhauser stojí na našich tradičních základech, je symbolem moderní masné výroby, podniku vlastnícího nejen všechny potřebné národní a mezinárodní certifikáty, ale i statut školicího střediska pro české a evropské veterinární hygieniky. Každodenním standardem je vysoká péče o kvalitu výrobků, hygiena a pořádek v provozu.
Zajímá vás původ několika plátů zabalené šunky? Dohledáme nejen, kdo je vyráběl, ale i jak a z čeho. Vyžadujeme, aby se každý pod svoji práci podepsal. Aby byl na svoji práci hrdý, abychom své výrobky mohli s chutí posnídat i podělit se s vnuky.
Naši historii nám připomínají fotografie a obrazy našich předků. Jistě by byli na současnou firmu Steinhauser hrdí. Jejich pohled nás denně zavazuje!
Z Nového Města do Deblína a Tišnova Ladislav Steinhauser (1907-1969) byl řezník a samostatně začal podnikal s manželkou Annou od roku 1931 v Deblíně nedaleko Tišnova. Zbudoval zde za pomoci strýce Roberta Slováka prodejnu s malou porážkou a výrobou uzenin (legitimace). Byl v pořadí pátým řezníkem ve vesnici. Přesto se zde rychle prosadil a začal zásobovat masem a výrobky i okolí. Jeho syn Ladislav (1928-2004) již jako malý chlapec rozvážel maso na vozíčku taženém psy, později pořídili první auto. V roce 1950 byla firma vyvlastněna, prodejna převzata družstvem Jednota a masná výroba zavřena. Dědeček dále pracoval jako skladník, babička jako dělnice. V roce 1968 se oba vrátili do své prodejny v jejímž domě celý život bydleli. Dědeček však v roce 1969 nečekaně zemřel. Babička ještě sama prodejnu vedla až do svých sedmdesáti let.Táta pracoval jako učitel na odborném učilišti Masného průmyslu v Brně, výrobní náměstek a nakonec do roku 1988 ředitel Jihomoravského průmyslu masného v Brně.
Ladislav Steinhauser (1954) pracoval jako asistent Katedry hygieny a technologie masa Vysoké školy veterinární v Brně. V roce 1990 založil Vydavatelství potravinářské literatury Last a v dubnu 1991 pronajal tišnovské sanitní jatky. Spolu s tátou zahájili rekonstrukce objektu a výstavbu masné výroby.
V říjnu 2014 předal řízení firmy synovi Ing. Ladislavu Steinhauserovi.
